V tomto článku
Stručná odpověď
Dne 11. října 1830 hrál Chopin v Národním divadle ve Varšavě Klavírní koncert e moll. Po první větě zazpívala Anna Wołkowová árii a po jejím zpěvu pokračoval Chopin „Romancí“ a závěrečnou větou. Toho večera zpívala také Konstancja Gładkowská, k níž choval city. Na jedné scéně se střídala sólová klavírní hudba s operními áriemi. Následující den popsal příteli podrobně zpěv a oděvy obou zpěvaček a o tři týdny později Varšavu opustil.
Podrobně
Koncert napsaný druhý, ale označený číslem jedna
Na jaře 1830 hrál Chopin ve Varšavě nejprve Koncert f moll. Dnes jej označujeme jako Druhý klavírní koncert. Koncert e moll představený na podzim dokončil později, ale vydal dříve, a proto získal číslo jedna. Obě díla, jejichž číslování obrací pořadí vzniku, napsal krátce před odjezdem z vlasti. Po jarním uvedení prvního koncertu připravil na podzim druhý. Mladý hudebník, který sám vystupoval jako pianista, postupně představoval svá díla varšavskému publiku a připravoval se na činnost v zahraničí.
Také slavní hráči, které slyšel, prováděli vlastní skladby. V roce 1828 poslouchal pianistu Hummela a v roce 1829 houslistu Paganiniho. Koncerty Hummela a Riese byly příklady tehdejší hudby, v níž sólista předváděl oslnivou techniku. Při psaní vlastního koncertu vytvářel i Chopin sólový part pro své ruce. Součástí byly rychlé sledy tónů a melodické ozdoby. Při přípravě hudby ke společnému hraní s orchestrem spojoval klavírní virtuozitu se zpěvnou melodií.
Koncert e moll vyšel poprvé v roce 1833. Chopin jej později učil také své žáky. Wilhelm von Lenz vzpomínal na výuku a provedení z roku 1842: když Chopin naučil dvanáctiletého Karla Filtsche první větu, oznámil, že sám zahraje orchestrální doprovod. Zatímco Filtsch hrál sólový part, Chopin na druhém klavíru prováděl zpaměti hudbu orchestru. Tentokrát tedy sám doprovázel žáka v koncertu, který v mládí představil s orchestrem. Lenz zvlášť zdůraznil dojem z prvního společně hraného úseku.
City v dopisech a zpěvačka na scéně
Konstancja byla zpěvačka studující u Carla Solivy na varšavské konzervatoři. Chopin k ní choval city už před jejím operním debutem v roce 1830. V dopise Tytusovi Woyciechowskému z roku 1829 přiznal, že napsal pomalou větu koncertu a valčík s myšlenkou na ženu, kterou se půl roku neodvážil oslovit. Tehdy pracoval na Koncertu f moll. Ještě před podzimním provedením Koncertu e moll v roce 1830 tedy psal jiný koncert a svěřoval své city příteli.

V červenci 1830 viděl Chopin Konstancju v hlavní roli Paërovy opery „Agnese“ v Národním divadle. Žena studující zpěv dostala skutečnou roli a vystoupila před diváky. Chopin vyprávěl příteli o jejím zpěvu i herectví. Hlas slyšený v divadle měl blízko k jeho zájmu o zpěvný výraz v klavírních skladbách. O několik měsíců později se Konstancja účastnila také Chopinova koncertu. Podzimní publikum Národního divadla vidělo téhož večera pianistu hrajícího vlastní nové dílo i mladou zpěvačku s operní árií.
I po odjezdu z vlasti si Chopin s Konstancjou přibližně rok dopisoval. V roce 1831 napsal, že ji patrně už nemiluje, ale její obraz se mu nevytrácí z myšlenek. Mladík, který dříve přiznal, že ji půl roku nedokázal oslovit, nyní ze zahraničí popisoval své city jinak. V roce 1832 se Konstancja provdala za Józefa Grabowského. Dva hudebníci, kteří společně vystupovali ve Varšavě, poté žili každý jinde. V Chopinových dopisech příteli zůstaly myšlenky na ni i slova vyjadřující změnu citů.
Charakter „Romance“ vysvětlený příteli
Dne 15. května 1830 popsal Chopin Tytusovi pomalou větu nového koncertu. Psal, že jí chce dát klidný a melancholický charakter romance. Jako příklady uváděl něžný pohled na místo vyvolávající šťastné vzpomínky a rozjímání o krásném jarním dni za měsíčního svitu. Vedle informace, že větu napsal v E dur, sdělil příteli také její charakter. V tomto skladatelově vlastním popisu se spojují vzpomínky na místo a různé pocity.

Ve stejném dopise Chopin vysvětlil, proč používá u smyčců dusítka. Příteli popsal zařízení podobné hřebenu nasazované na struny, které dává zvuku novou, stříbřitou barvu. Dusítko omezuje rezonanci a mění zabarvení. Po vysvětlení zamýšleného dojmu skladatel doplnil, jak jej má orchestr vyjádřit. V pomalé větě s klavírní melodií konkrétně určil i zvuk smyčců.
První věta je v e moll, zatímco „Romance“ v E dur. Pocity popsané Chopinem příteli však zahrnovaly současně klid i melancholii. U téže věty E dur mluvil o zapamatovaném místě, jarním dni a měsíčním svitu. S tímto lyrickým charakterem souvisí i titul pomalé věty „Romance“.
Operní výraz v klavírní hudbě
Bel canto označuje italské umění krásného zpěvu. V „Romanci“ Chopin vytváří takový pěvecký výraz na klavíru. Mezi dlouhé melodie vkládá drobné noty a trylky a jemně mění výraz. Trylek je ozdoba spočívající v rychlém střídání dvou sousedních tónů. Pianista ji vytváří pořadím stisků kláves a spojováním tónů. Chopin poslouchal operní melodie vedené hlasem zpěváka a způsoby jejich spojování i zdobení používal také na vlastním nástroji. Uprostřed koncertu předvádějícího rychlou techniku napsal takovou pomalou, zpěvnou hudbu.

Když Chopin v roce 1829 hrál ve Vídni vlastní variace, publikum reagovalo nadšeně, ale objevilo se i hodnocení, že hraje příliš tiše. V dopise příteli napsal, že to má raději než výtku příliš hlasité hry. Toho dne také improvizoval na operní a polské melodie. Přestože čekal na reakce posluchačů, jasně v dopise vyjádřil své zvukové preference. Využití operních melodií při improvizaci patřilo k jeho skutečným vystoupením. Už před uvedením koncertů ve Varšavě zkoušel svůj způsob hry před zahraničním publikem.
Téma „Romance“ se nejprve objevuje jako prostá melodie a později se vrací s ozdobami. Uprostřed zazní bouřlivé téma cis moll. Po tomto úseku melodie pokračuje. I při psaní věty klidného charakteru tak Chopin přidával ozdoby při návratu tématu a měnil tóninu i výraz střední části.
Árie mezi větami klavírního koncertu
Při podzimní premiéře v roce 1830 zazpívala po první větě Anna Wołkowová Solivovu árii. Po skončení jejího zpěvu Chopin provedl zbývající dvě věty. Konstancja zpívala kavatinu z Rossiniho „Jezerní paní“. Následující den Chopin napsal Tytusovi, že měla bílé šaty a růže ve vlasech. V jednom dopise podrobně popsal provedení koncertu, zpěv zpěvaček i scénický oděv.
Po tomto vystoupení, 2. listopadu, Chopin opustil Varšavu. Koncem téhož měsíce vypuklo povstání proti ruské nadvládě a on se do vlasti už nevrátil. Podzimní koncert v Národním divadle tak zůstal jeho posledním veřejným vystoupením ve Varšavě. Ještě během příprav váhal a nedokázal určit datum odjezdu do zahraničí.

Výňatek na výběrové desce a varšavský koncert
Na poledním i večerním seznamu Mahiny je začátek „Romance“ v podání Marthy Argerichové. V originále jde o druhou větu Klavírního koncertu e moll. Z e moll první věty přešel Chopin do E dur této části a poté hrál závěrečné rondo. Při varšavské premiéře mezi první a pomalou větou zazněla také árie zpěvačky. Krátkou melodii, kterou dnes nacházíme na výběrových deskách, napsal uvnitř dlouhého koncertu pro sólistu a orchestr. Pomalé melodii předchází energická první věta a následuje taneční hudba ronda.
Pianista, který ve Vídni hrál vlastní variace, představil v následujícím roce dva koncerty ve Varšavě. Při psaní „Romance“ vysvětloval příteli charakter hudby a smyčcová dusítka; po podzimním vystoupení popsal oděv kolegyně a zpívané skladby. V dopisech spojuje vyprávění o komponování, hraní a přípravě koncertů. V téže každodennosti zapsal také myšlenky na Konstancju. Pomalá věta Koncertu e moll patřila k velkému dílu připravenému mladým hudebníkem v jeho vlasti a v Národním divadle zazněla téhož večera jako árie zpěvaček.
Hudba, kterou posloucháme v Mahině
V polední i večerní hudbě Mahiny je začátek „Romance“ v podání Marthy Argerichové. Klavírní melodii, kterou dnes slyšíte u stolu, si můžete zapamatovat také jako hudbu, kterou mladý Chopin hrál ve vlasti při stejném koncertě jako varšavské zpěvačky.





