V tomto článku
Stručná odpověď
Griegova „Ranní nálada“ pochází ze scénické hudby k Ibsenovu dramatu „Peer Gynt“. Skladatel dostal objednávku v roce 1874 a psal i upravoval hudbu podle potřeb představení. Později vybral některé skladby a znovu je sestavil do orchestrálních suit. Původním prostředím jasné ranní hudby byla Afrika. Před touto částí i po ní opouští hlavní postava Peer Norsko, cestuje po různých zemích a vydává se za různé lidi.
Podrobně
Mozartovy noty a norské lidové písně
Grieg v dětství poslouchal Mozarta při sledování matky, která hrála a vyučovala hudbu. Jeho pozdější vzpomínky na seznámení s Mozartem sahají do dětství, kdy se učil u matky. Když na Lipské konzervatoři dostal úkol napsat smyčcový kvartet, studoval rovněž kvartety Mozarta a Beethovena. Po absolvování hrál na koncertě v Bergenu Mozartovo klavírní trio se starším bratrem Johnem, violoncellistou, a houslistou Olem Bullem. Ještě před tvorbou děl vycházejících z norské hudby se učil a prováděl noty skladatelů jiných zemí.

Grieg věnoval „Humoresky“ opus 6 Rikardu Nordraakovi a „25 norských lidových písní a tanců“ opus 17 Olemu Bullovi. Věnování cyklů a názvy jednotlivých skladeb ukazují jeho zájem o kolegy i lidové písně. Opus 17 zahrnuje svatební melodie, tance halling a písně k přivolávání krav. Hudbu používanou vesničany při různých činnostech shromáždil do klavírních skladeb. V názvech zůstaly účely písní a druhy tanců, ve věnováních jména kolegů, s nimiž sdílel hudbu.

Olea Crøgerová poslouchala norské lidové písně a zapisovala je. Landstad a Lindeman vydali melodie, které shromáždila, a Griega takové písně ovlivnily. Sběratelka převedla zpěv lidí do not, jež vydavatelé tiskli a předávali dalším hudebníkům. Není však potvrzeno, zda Grieg znal i její roli při shromažďování písní, které se k němu dostaly. Než je využil v klavírní hudbě, existovali lidé, kteří je zpívali ve vesnicích, i práce sběratelky zapisující melodie.
Ibsenova objednávka a úpravy pro představení
V lednu 1874 požádal Ibsen Griega o hudbu pro uvedení „Peera Gynta“. Při psaní podle obsahu dramatu musel skladatel zohlednit také možnosti orchestru a zpěváků účastnících se představení. Příprava hudby pro skutečné podmínky jevištních hráčů a pěvců působila během komponování potíže. Na rozdíl od samostatné orchestrální skladby bylo třeba přizpůsobit průběhu hry hudbu doprovázející řeč a pohyb herců i zpěv pěvců. Scénická hudba zazněla poprvé v roce 1876. Práce od objednávky po premiéru trvala několik let.

Grieg hudbu později upravoval pro další představení. Noty použité v Kodani roku 1886 se staly důležitým podkladem pro redakci souborného díla. Zachovaly se v Dánské královské knihovně. Muzikologové Rune Andersen a Finn Benestad začali studovat materiály scénické hudby v roce 1983. Porovnávali noty jednotlivých představení a zkoumali Griegovy úpravy i dodatky. Na rozdíl od díla dokončeného notami pro premiéru zanechal „Peer Gynt“ také dokumenty pozdější práce na dalších inscenacích.
Peerovo vychloubání a slupky cibule
Ibsenův hrdina Peer uteče ze svatby s nevěstou Ingrid a poté ji opustí. Nezůstane ani u Solveig, která ho přijala, ale znovu se vydá na cestu. Setkává se s trolly, cestuje po vzdálených zemích a pokaždé volí roli výhodnou pro sebe. Představuje si sám sebe jako velkého člověka, ale nedodržuje sliby blízkým. S dalšími dobrodružstvími je stále obtížnější vysvětlit, proč původně vyrazil a co dosud udělal. Ibsen v jednom dramatu zkoumá Peerovo vychloubání, jednání i lidi, které kvůli sobě zanechal.
Ve stáří Peer postupně loupe cibuli a vybavuje si role, které hrál. Jednotlivým vrstvám přisuzuje sebe jako domnělého císaře i další podoby, ale ani po úplném oloupání nenachází střed. Rolí, kterými údajně prošel, je mnoho, po jejich odstranění však nezbývá osoba, kterou by mohl vysvětlit. Ibsen tuto otázku zpracoval činností postavy, která kdysi vyprávěla velká dobrodružství a nyní loupe cibuli drženou v ruce. Když Peer odkládá jedno vlastní označení za druhým, zbývá další slupka.
Před koncem Odlévač knoflíků oznamuje, že Peera roztaví a smísí s jiným materiálem. Stejně jako knoflík se špatně vytvořeným očkem se znovu taví a používá, vyčítá Peerovi nesplnění jeho úkolu. Peer musí najít důvod, proč zachovat sám sebe. Při loupání cibule se ptal, zda pod mnoha rolemi má nějaký střed; před odlévačem musí vysvětlit svůj prožitý život. Pomocí cibule a knoflíku drama znovu posuzuje dobrodružství, jimiž se Peer chlubil.
Hudba napsaná pro africké ráno
„Ranní nálada“ byla použita ve čtvrtém dějství s africkým prostředím. Grieg vysvětloval první silně zahraný zvuk skladby ve spojení se sluncem vycházejícím mezi mraky. Tento skladatelův výklad se předává společně s místem děje dramatu. Hudbu sice napsal člověk narozený v Norsku, v Ibsenově hře však sloužila africkému ránu. V názvu samostatné orchestrální skladby zůstalo ráno, ve scénické hudbě se hraje podle Peerova pobytu a průběhu čtvrtého dějství.
Po „Ranní náladě“ následují „Zloděj a překupník“, „Arabský tanec“ a „Anitřin tanec“. Ani po hudbě oznamující ráno Peerova cesta nekončí. Objevují se další postavy, Peer se s nimi setkává a volí jednání prospěšné sobě. Grieg tomuto průběhu přizpůsobil rozmístění skladeb. Později při tvorbě suity pořadí změnil, ale ve scénické hudbě po ránu postupně následují hudba dalších postav a tance. Skladbu pro poklidné ráno i hudbu pro následující Peerovo jednání využil v témže představení.
Satira a opakování v síni krále hor
Griegovo hodnocení „V síni krále hor“ je překvapivě ostré. V dopise příteli Frantzi Beyerovi s nelibostí popsal přehnaně norskou a samolibou povahu a doufal, že hudební satira bude slyšitelná. V témže dopise psal o lidovém charakteru hudby i o satiře, kterou chtěl vyjádřit. Skladatel používající folklorní materiál nevysvětloval dílo jako bezvýhradnou chválu hudby své země. Sám uvedl, že do hudby pro společenství trollů zamýšlel vložit nadsázku a satiru.

Rytmus skladby lze slyšet také v souvislosti s norským tancem halling. Jde o rychlý sólový tanec mladých mužů na svatbách a slavnostech, zahrnující akrobatické pohyby. V hudbě začínají téma v hlubokém rejstříku violoncella, kontrabasy a fagot. S přibýváním dalších nástrojů roste hlasitost a zrychluje tempo. Při každém opakování krátkého tématu se mění nástroje a síla zvuku. Opakováním stejné melodie skladatel odrazil dramatickou situaci Peera obklopeného trolly.
Suity s pořadím odlišným od příběhu
Ze scénické hudby Grieg vybral skladby pro dvě orchestrální suity. Místo sledování děje zvolil pořadí hudebně uspokojivé při orchestrálním provedení. První suita postupuje jako „Ranní nálada“, „Smrt Åse“, „Anitřin tanec“ a „V síni krále hor“. Skladby původně použité v různých chvílích a místech děje spojil do jediného cyklu. Při přepracování divadelní hudby k samostatnému koncertnímu hraní změnil také pořadí událostí dramatu.
Na poledním i večerním seznamu Mahiny je „Ranní nálada“ uvedena pod jménem Nevilla Marrinera. Jde o výňatek první skladby První suity. Stejný cyklus zakončuje „V síni krále hor“, kde hluboké téma opakují různé nástroje. Zatímco první skladba doprovázela ráno, poslední představovala společenství trollů. Mezi ně Grieg umístil „Smrt Åse“ a „Anitřin tanec“. Z hudby Ibsenovy hry tak vybral čtyři skladby různých charakterů a určil pořadí pro orchestrální koncert.
Hudba, kterou posloucháme v Mahině
V polední i večerní hudbě Mahiny je „Ranní nálada“ řízená Nevillem Marrinerem. Až zazní známá úvodní melodie, můžete při stole začít rozhovor o dobrodružstvích Peera Gynta, která tato hudba původně doprovázela.





