V tomto článku
  1. Skladby napsané v Bichain a pařížská premiéra
  2. Javánský soubor na pařížské světové výstavě
  3. „Večer v Granadě“ a Fallova vzpomínková skladba
  4. Dvě písně v „Zahradách v dešti“
  5. Různý hudební materiál na jednom klavíru
  6. Hudba, kterou posloucháme v Mahině

Stručná odpověď

V létě 1903 dokončil Debussy klavírní cyklus „Rytiny“. Do tří skladeb nazvaných „Pagody“, „Večer v Granadě“ a „Zahrady v dešti“ vložil javánský gamelan, španělské taneční rytmy a francouzské dětské písně. Psal je ve francouzské vesnici Bichain. Dirigentovi Andrému Messagerovi v dopise vysvětlil, že když chybějí peníze na cestování, nahrazuje je představivost.

Podrobně

Skladby napsané v Bichain a pařížská premiéra

Debussy napsal tři skladby v létě 1903 během pobytu v Bichain na severu Burgundska. V dopise Messagerovi z téže doby myslel na vzdálené země, ale zároveň uvedl, že cestovní náklady jsou pro něj obtížně dostupné. Přestože se v názvech „Rytin“ objevují stavby mimo Francii a španělské město, cyklus dokončil ve Francii. Namísto postupného zaznamenávání navštívených míst jako v cestovním zápisníku využil hudbu, kterou slyšel, a své dřívější noty. O rok dříve, v roce 1902, byla uvedena jeho opera „Pelléas a Mélisanda“ a od roku 1903 pracoval také na orchestrálním „Moři“. Léto, kdy vznikly „Rytiny“, patřilo do období navazující práce na opeře, orchestrální i klavírní hudbě.

Debussy podrobně určil také způsob tisku cyklu. Vybral papír a požádal vydavatele, aby titul a jeho monogram vytiskl světle zlatou barvou a názvy jednotlivých skladeb modře. Monogram je značka složená z písmen jména. Vedle psaní not připravoval také obálku vydání. Při spojování tří názvů do jednoho cyklu vybíral barvy a rozmístění písmen. Požadavky na papír a barvy, které posílal v dopisech, byly konkrétními výrobními pokyny pro noty, jež čtenář poprvé vezme do ruky.

V srpnu téhož roku obdržel Debussy korektury a 20. října cyklus vydal. Věnoval jej malíři Jacquesovi-Émilovi Blancheovi. Premiéra připadla na 9. ledna 1904, kdy skladby hrál Ricardo Viñes v pařížském sále Érard. Po letním dokončení a přípravě tisku vyšly na podzim noty a v zimě představil pianista všechny tři skladby posluchačům. Na koncertě Národní hudební společnosti hrál Viñes „Pagody“, „Večer v Granadě“ a „Zahrady v dešti“. Cyklus dokončený Debussym v Bichain poprvé zazněl v Paříži.

Javánský soubor na pařížské světové výstavě

V první skladbě, „Pagodách“, se odráží vliv javánského gamelanu, který Debussy slyšel na pařížské světové výstavě v roce 1889. Gamelan je soubor různých nástrojů. V tradičních souborech Jávy a Bali hrály společně různé nástroje s převahou bronzových bicích. Soubor se používal při dvorských a vesnických obřadech, společných slavnostech i stínovém divadle. Ještě než jej Debussy poznal v Paříži, hráli hudebníci na tyto nástroje při obřadech a představeních. Výstava představila jejich hudbu evropskému publiku.

Hudebníci hrající gamelan v královském paláci v Yogyakartě v roce 1888.
Hudebníci hrající gamelan v královském paláci v Yogyakartě v roce 1888.

Výstava zahrnovala také nizozemskou expozici a prostor napodobující javánskou vesnici. Mezi gamelany převezenými do Francie byly i nástroje, které francouzské vládě daroval správní úředník Nizozemské východní Indie. Přesun nástrojů a hudebníků souvisel s tehdejší koloniální správou a organizací výstavy. Debussyho zkušenost s novými zvuky javánské hudby je proto třeba sledovat i s okolnostmi, za nichž se nástroje a hudebníci dostali z kolonií do Paříže. Tradice javánských hudebníků, kteří hráli použitý materiál, pokračovaly samostatně i poté, co se Debussyho klavírní skladby staly známými.

Javánská vesnice na pařížské světové výstavě roku 1889.
Javánská vesnice na pařížské světové výstavě roku 1889.

V „Pagodách“ promítl Debussy vliv gamelanu do intervalů kvarty a kvinty a do spojování zvuků různých rejstříků. Sestavil hluboké zvuky klavíru, opakované figury a pohyb ve vysokém rejstříku. Figura zde označuje krátké uspořádání tónů, které lze opakovat nebo obměňovat. Zvuk souboru poznaný díky gamelanu zohlednil v notách pro jeden klavír. Tím, že oběma rukám hráče svěřil různé rejstříky, uskutečnil tento vliv na nástroji odlišném od javánského souboru.

„Večer v Granadě“ a Fallova vzpomínková skladba

Druhá skladba, „Večer v Granadě“, nese pokyn zachovat pohyb habanery. Debussy postavil skladbu nazvanou podle španělského města na tanečním rytmu. Ve Španělsku strávil jediný den, ale španělský skladatel Manuel de Falla velmi ocenil španělský charakter této hudby. Debussy se s místní hudbou neseznamoval při dlouhých cestách, přesto napsal dílo, v němž španělský kolega rozpoznal známé rysy. V opakovaném tanečním rytmu pod názvem Granady uslyšel Falla vlastnosti španělské hudby.

Lví nádvoří v granadské Alhambře na fotografii Jeana Laurenta přibližně z roku 1865.
Lví nádvoří v granadské Alhambře na fotografii Jeana Laurenta přibližně z roku 1865.

V roce 1920 napsal Falla kytarovou skladbu „Homenaje“ pro zvláštní číslo časopisu věnované Debussyho památce. Později ji sám upravil i pro klavír. Ke konci citoval hudbu „Večera v Granadě“. Frázi napsanou Debussym pro klavír tedy použil v kytarové skladbě jako poctu kolegovi. Do díla vzniklého pro vzpomínkové číslo časopisu vložil úsek, v němž jej připomněl opětovným hraním jeho melodie. Hudba, kterou Falla oceňoval, tak mohla znovu zaznívat v jeho vzpomínkové skladbě a zůstala v kytarové i klavírní podobě.

Při přípravě „Večera v Granadě“ využil Debussy také vlastní dřívější dílo. Přepracoval hudbu „Lindaraji“, původně napsané pro dva klavíry. Materiál určený k rozdělení mezi dva hráče použil ve skladbě pro sólový klavír. Ještě před dílem nazvaným podle španělského města tak zkoušel související hudbu v jiné sestavě. V „Rytinách“ ji znovu uspořádal, umístil za „Pagody“ a propojil se závěrečnou skladbou využívající francouzské písně.

Dvě písně v „Zahradách v dešti“

Třetí skladba, „Zahrady v dešti“, obsahuje dvě francouzské písně. Debussy využil melodie „Nous n’irons plus au bois“ a „Do, do, l’enfant do“. První název lze přeložit jako „Už nepůjdeme do lesa“, druhý oslovuje uspávané dítě. Ve skladbě s deštěm v názvu použil melodie, které lidé zpívali. Vložil je do rychlého pohybu klavírních not a poslední ze tří skladeb vytvořil ze známé francouzské hudby.

Ilustrace a noty písně „Už nepůjdeme do lesa“ ve staré francouzské knize dětských písní.
Ilustrace a noty písně „Už nepůjdeme do lesa“ ve staré francouzské knize dětských písní.

Je možné, že podnětem ke skladbě byl deštivý den, kdy Blanche maloval Debussyho portrét. Nelze to však považovat za potvrzenou okolnost jejího vzniku. Nezávisle na této možnosti použil Debussy v „Zahradách v dešti“ také hudbu z nevydaných „Obrazů“ z roku 1894. Už dřívější noty obsahovaly „Nous n’irons plus au bois“. V poslední skladbě, zařazené po javánské hudbě a španělském tanci, tedy zůstaly nejen francouzské písně, ale i Debussyho klavírní pokusy staré devět let.

V závěrečné skladbě pokračuje hudba citující francouzské písně a na konci přechází do E dur. Tuto změnu lze přirovnat k ustání deště a objevení slunce. Popis počasí je výkladem, který propojuje název skladby se změnou tóniny. Debussy během skladby měnil tóninu a zakončil ji v E dur. Citace písní i změna v závěru patří do téhož díla. Ačkoli v názvu uvedl déšť, neopakoval až do konce stejnou hudbu.

Různý hudební materiál na jednom klavíru

Při poslechu tří skladeb v pořadí lze porovnat různé materiály, které Debussy použil. V „Pagodách“ je ústřední vliv javánského souboru, ve „Večeru v Granadě“ habanera a v „Zahradách v dešti“ francouzské písně. Každé skladbě dal jiný název a hudbu uspořádal odlišně. Zkušenost s barvou gamelanu, pokus o klavírní hudbu ve španělském stylu a dětské písně z dřívějších not se setkaly v jediném cyklu. Všechny tři skladby jsou pro sólový klavír, ale liší se materiálem i jeho rozvíjením.

Na poledním i večerním seznamu Mahiny jsou všechny tři „Rytiny“ v podání Zoltána Kocsise. Všechny hraje jediný pianista, ale jejich materiál je rozdílný. V „Pagodách“ Debussy použil intervaly a různé rejstříky pod vlivem javánského souboru, zatímco ve „Večeru v Granadě“ opakuje habaneru. Do posledních „Zahrad v dešti“ vložil dvě písně zpívané ve Francii. Při úpravách své dřívější klavírní hudby zachytil v jednotlivých sólových skladbách soubor uslyšený na výstavě, tanec a známé písně.

Hudba, kterou posloucháme v Mahině

V Mahině přehráváme tři skladby „Rytin“ v podání Zoltána Kocsise. Když víte, jak se javánský soubor, španělský tanec a francouzské dětské písně proměnily v klavírní hudbu, přináší jejich rozlišování při poslechu další potěšení.