Jean-Pierre Rampal: od studenta medicíny k jednomu z nejvýznamnějších flétnistů 20. století

Proč je Rampal považován za klíčovou osobnost flétny 20. století?

Jean-Pierre Rampal se narodil 7. 1. 1922 v Marseille a zemřel 20. 5. 2000 v Paříži ve věku 78 let. Bývá hodnocen jako jeden z nejlepších flétnistů 20. století a výrazně přispěl k tomu, že flétna znovu získala pozornost jako sólový nástroj a nezůstala jen součástí orchestru. Tato činnost jasně ukazuje, proč je Rampal řazen k nejvýznamnějším flétnistům 20. století.

Ještě v 50. letech 20. století, tedy v desetiletí od roku 1950, bylo vystoupení dechového instrumentalisty jako sólisty s orchestrem vzácné. Rampal tuto bariéru prolomil, přivedl flétnu do středu pódia a otevřel cestu dalším sólistům. Přispěl k tomu, že se flétna znovu stala široce oblíbeným klasickým sólovým nástrojem, a bývá označován za prvního flétnového sólistu, který dokázal přilákat publikum srovnatelné s klavíristy či houslisty. Rampalův význam tak přesahuje pověst „jednoho slavného flétnisty“. Přibližuje se roli průkopníka, který změnil velikost pódií i rozsah publika dostupného flétnovým sólistům.

Rampal působil jako flétnista, dirigent a pedagog. V roce 1945 založil Francouzský dechový kvintet pro 5 hráčů a v roce 1953 Pařížský barokní soubor. V rozhovoru pro americkou veřejnoprávní stanici z roku 1969 Rampal vzpomínal, že jeho prvním učitelem byl otec a že vedle hry na flétnu prošel školou a univerzitou a pokračoval ve studiu medicíny.

Válečná Paříž nebyla pouhou kulisou

Ve stejném rozhovoru Rampal vzpomíná, že za německé okupace odešel do Paříže studovat na konzervatoř, získal cenu a poté se vrátil do Marseille, kde znovu pokračoval ve studiu medicíny. Vysvětloval to v tom smyslu, že velké město Paříž pro něj tehdy představovalo bezpečnější volbu. Přesun během války tedy urychlil jeho hudební vzdělání, neznamenal však okamžité ukončení medicíny.

I po získání ceny na pařížské konzervatoři se vrátil do Marseille a znovu začal studovat medicínu. Hudební úspěch neznamenal okamžitý konec univerzitního života. Ke skutečné změně povolání došlo až později, během dalších koncertních aktivit.

Směr jeho povolání změnily koncertní nabídky z Paříže

Rampal vzpomínal, že se po válce vrátil na univerzitu v Marseille, ale během semestru dostal nabídku vystoupit v Paříži a znovu odjel. Pobyt v Paříži, který měl být jen krátkou cestou, se prodlužoval, a Rampal proto studium medicíny přerušil a pokračoval v hudební činnosti. Jeho dráhu tak nevytvořilo jen nadšení, ale také vzdělání, odezva publika a pokračující spolupráce s kolegy.

Zanechal také paměti Music, My Love, v nichž zachytil svůj život a hudbu. Nebyl to příběh jediného konkurzu či jedné desky, ale dlouhá kariéra postupně budovaná koncertováním, výukou a působením v souborech.

Navazoval nejen na stávající repertoár, ale také na nová díla

Paul Arma napsal pro Rampala několik skladeb; Suite paysanne hongroise mezi nimi vznikla v roce 1952. Rampal tedy nebyl jen interpretem starších děl, ale byl také spojen s procesem, při němž soudobí skladatelé vytvářeli nové skladby pro flétnu.

Francis Poulenc zavolal Rampalovi se zprávou o nové flétnové sonátě a oba dílo premiérovali 18. 6. 1957 na festivalu ve Štrasburku. V roce 1958 Rampal a klavírista Robert Veyron-Lacroix provedli toto dílo poprvé ve Spojených státech. Rampal společně se skladateli, klavíristy a institucemi rozšiřoval příležitosti, aby se nová flétnová hudba dostala na pódium.

Když Rampala posloucháte poprvé

Při prvním setkání s Rampalovou hrou se nesnažte analyzovat stavbu celé skladby. Poslouchejte nejprve, jak flétnová melodie pokračuje v rámci jediného dechu. Poslouchejte, kde dlouhá fráze lehce mění směr a jak plynule na sebe tóny navazují; tok jeho hry pak zachytíte snáze.

Jakmile si zvyknete na tok flétnové melodie, přirozeně zaslechnete také pohyb doprovodného nástroje, například klavíru, cembala nebo harfy. Naslouchejte místům, kde se flétna a doprovod současně zastaví nebo znovu rozezní, i okamžikům, kdy jeden nástroj převezme melodii druhého a rozvine další tok. Odhalí se tak hudební struktura, která při soustředění pouze na sólovou linku zůstává skrytá.

Chcete-li porovnat různé nahrávky, vyberte stejnou větu, nastavte stejnou hlasitost a měňte pouze interpretační verzi. Stačí jediný rozdíl, který zaslechnete: „je to trochu rychlejší“, „tón zní déle“ nebo „flétna působí bližším dojmem“. Zajímavější než hledat správný odborný termín je pojmenovat vlastními slovy to, co jste skutečně slyšeli.

Příběhy klasické hudby v Mahina Vegan Table

V jídelním prostoru Mahina Vegan Table zní klasická hudba. Klidné melodie neruší jídlo ani rozhovor a tiše dotvářejí atmosféru prostoru.

V tomto magazínu postupně představujeme životy skladatelů a interpretů, kteří stojí v pozadí klasické hudby, okolnosti vzniku jednotlivých děl i rozdíly mezi interpretačními přístupy. Rampalův život ukazuje, jak se díky jednomu interpretovi mohou rozšířit pódia i publikum nástroje, jakým je flétna.